Seznam dárců

  • 7.151 Kč Ondřej Schejbal 20.1.2017
  • 1.350 Kč Respondenti SC&C 18.1.2017
  • 15.832 Kč MEB pomáhá 9.12.2016
  • 667 Kč Kasička v lékárně, Mníšek pod Brdy Saglenová Adriana 9.12.2016
  • 31.100 Kč A.C.A.B1 Investment s.r.o. 2.12.2016
  • 15.900 Kč Rada rodičů a přátel 34. základní školy Plzeň, občanské sdružení 1.12.2016
  • 2.500 Kč Anonymní dárce 29.11.2016
  • 5.000 Kč Roman Kocourek 27.11.2016
  • 500 Kč Jindřich Novák 25.11.2016
  • 1.000 Kč Lenka Bukačová 23.11.2016
  • 5.000 Kč Pavel Kotásek 14.11.2016
  • 1.000 Kč .René Kachyňa 9.11.2016
  • 300 Kč roman cileček 9.11.2016
  • 1.000 Kč JAN KOVÁŘ 6.11.2016
  • 500 Kč Anonymní dárce 5.11.2016
  • 500 Kč Anonymní dárce 29.10.2016
  • 1.000 Kč Marian Pala 28.10.2016
  • 750 Kč Lenka Velehradská 25.10.2016
  • 750 Kč Milan Flosman 25.10.2016
  • 4.700 Kč Anonymní dárce 25.10.2016
  • 2.000 Kč Lucie Křížková 20.10.2016
  • 200 Kč Anonymní dárce 19.10.2016
  • 500 Kč Lenka Marková 17.10.2016
  • 800 Kč 1% dárci Broker Consulting 12.10.2016
  • Symbol hvězdičky (*) informuje, že dar dosud není na našem účtu.
    Pokud jej neobdržíme do měsíce po záznamu daru, bude tento smazán a odečten.

  • Díky všem, darovali jste již celkem 100.000 Kč.

Barunka (řečená Babu) je osmiletá slečna s autismem, svalovou hypotonií a ADHD. Babu byla od narození jiná než ostatní miminka. Jednak se hned zjistila svalová hypotonie a díky tomu, že máme skvělou pediatričku, která nic nezanedbá, jsme hned byli odesláni na neurologii a rehabilitace a ještě před koncem šestinedělí jsme začali cvičit Vojtovu metodu, jednak Barunka byla neskutečně hodné miminko. Přes den dokázala spát i 6 hodin v kuse, v noci měla rekord dokonce 11 hodin! Krásně papala, přibírala tak akorát, takže jsme vůbec neznali klasické problémy malých miminek. Horší byl pohyb - i přes intenzivní cvičení (čtyřikrát až pětkrát denně sestava několika cviků, čili dohromady nám někdy cvičení zabralo i dvě hodiny denně) byl její psychomotorický vývoj zpomalený. Hlavičku začala zvedat v 5 měsících, otáčet se začala v 8 měsících, plazit také v 8 měsících, šikmý sed přišel někdy ve 13 měsících, lezení a klasický sed v 15 měsících, v 16 měsících si prvně stoupla, v roce a půl začala chodit v bytě (první krůček vedl ke mně, to byl taaaaak krásný pocit :)), poté proběhly první nesmělé krůčky venku. V té době se začaly projevovat zvláštnosti v chování. U pediatričky jsem se o problému zmínila hned při další preventivní prohlídce. Tehdy byla Babu ještě malá, a tak jsme vyčkávali, ale když se situace nelepšila, paní doktorka mi dala kontakty na odborníky. Naštěstí naše pediatrička patří mezi ty, kdo maminkám naslouchají :). Dostali jsme se do péče psycholožky, která nás pak odeslala k dětské psychiatričce. Tady padla diagnóza, kterou jsme očekávali a která nám nepřinesla nějaký větší stres či odmítání, ale úlevu - ve smyslu, že jsme neselhali jako rodiče a hlavně že se nám dostanou informace, jak s dcerkou pracovat. Tou diagnózou je porucha autistického spektra. Prozatím není blíže specifikována, protože pro nás není tak důležitý ten "šuplíček", ale to, jak s Barunkou pracovat a jak se k ní chovat. Babu je úžasná holčička, zaslouží si, abychom se k ní chovali tak, aby ona našemu světu co nejlépe rozuměla - i když to je pro autistu hodně těžké. Do Barunčiných sedmi let jsme spolupracovali s ranou péčí (ta je pouze pro děti do 7 let). Dále jsme se zapojili do občanského sdružení, kde si s rodinami autistů z okolí pomáháme, stali se z nás velmi blízcí přátelé. Scházíme se v tzv. klubu autistů, pořádáme přednášky, benefiční akce. Barunka navštěvovala speciální mateřskou školu. Nyní chodí do první třídy základní školy praktické. S Barunkou procházíme různými terapiemi. Na ergoterapii v berounské rehabilitační nemocnici rozvíjí jemnou i hrubou motoriku, spolupráci „oko – mozek – ruka“, učí se trpělivosti (dokončit zadaný úkol). Muzikoterapie, na kterou jezdíme do stacionáře Dobromysl (také v Berouně), jí velmi pomáhá ke zklidnění, navozuje příjemné pocity a dobrou náladu. Speciální terapie pro děti s autismem podstupované v Aut-centru nám zase pomáhají procházet s Barunkou jejími emocemi, učí se tam tyto emoce poznávat a zvládat, zvyšuje si sebevědomí tím, že plní úkoly (čili vidí, že něco umí, zvládne, zažije úspěch…). Canisterapie vedená výborným tandemem ve složení: naše kamarádka Radka a její blonďatý retrívr Oliver pomáhá Barunce jednak také v rozvoji jemné i hrubé motoriky, jednak v kontaktu se zvířetem (když jsme začínali, nebyla dcerka téměř schopna se dotknout srsti, dnes jsme tak daleko, že máme doma kocoura, kterého Barunka neustále hladí a chová), který následně vede i ke zlepšení komunikace s lidmi. Toto je jeden z důvodů, proč jsme začali uvažovat o asistenčním psovi pro Báru. Se zvířaty souvisí i poslední terapie, na kterou dojíždíme, a to hippoterapie. Tady nás Babu velmi překvapila, protože oproti původním očekáváním si koně zamilovala snad na první pohled. Jezdí od začátku naprosto v pohodě, dokonce se pokaždé na „svého“ koníka velmi těší. Nakonec i toho kocourka, kterého teď máme doma, jsme si dovezli od koní. Zvířata tedy hrají v našich životech velmi podstatnou a krásnou roli. Důvodů, proč chceme pro dceru asistenčního psího kamaráda, je tedy hned několik: Zvířecí kontakt, který nakonec povede i ke zlepšení komunikace s lidmi; rozvoj jemné a hrubé motoriky – čili canisterapie; a pak také to, že psí kamarád bude umět Barunku například zastavit, když ona poběží do silnice (neboť nevnímá nebezpečí) či najít, kdyby se náhodou někde vytrhla z ruky a ztratila se. Ona se totiž neumí domluvit, dokonce ani nemá orientaci v lidech. V praxi to znamená, že je schopna se na ulici přidat k jakékoli paní typově podobné mně a myslet si, že je to maminka. Totéž samozřejmě s tatínkem, babičkou, dědou. Dokonce stačí, aby dotyčný měl třeba stejnou tašku jako její otec a ona jej hned označí za tátu. Samozřejmě Barunku na ulici velmi hlídáme, ale také víme, že může přijít onen osudný zlomek vteřiny, kdy je najednou vše jinak. I v tomto dceři i nám pomůže asistenční pes.

S dcerou a manželem žijeme v bytě v panelovém domě v malém městě. Naše finanční situace nedovoluje uhradit náklady na výcvik asistenčního psa z vlastních prostředků. Já jsem kvůli dceřině postižení opustila zaměstnání, abych se mohla věnovat Barunce a jejím terapiím.

Z našich koníčků: určitě vede zájem o přírodu, v jakémkoli směru. Máme rádi zvířata, doma chováme kocoura a zakrslou králičici. Volný čas trávíme procházkami v přírodě, houbařením, koupáním v rybnících, jezerech, přehradách. Také provozujeme tramping.
Přikládám pár fotografií. Na jedné z nich je Babu se svým budoucím asistenčním kamarádem Maxem, na jehož výcvik bychom vás chtěli požádat o finanční podporu.

Za celou rodinu, Petra Jungmannová.

Vzhledem k dalším nutným potřebám Barunky jako jsou rehabilitace a možností dalších darů, se cílová částka navyšuje o 20 000 Kč.

Dobrým skutkem pro Barboru Jungmannovou je finanční dar 80 000 Kč na částečnou úhradu nákladů výcviku asistenčního pejska Maxe od organizace PES PRO TEBE, z.s. Praha a 20 000 Kč na speciální rehabilitace

Petra Jungmannová
Králův Dvůr
Telefon: 722 947 822

respondenti SC&C

Fotogalerie

NAŠI PARTNEŘI

Transparentní účet: 5005005006/2010 + IBAN: CZ4420100000005005005006
Sbírkový účet: 5005005022/2010
Všeobecné obchodní podmínky
Tvorba webových stránek - Neternity.cz